Bezdomovci v Mladé Boleslavi

Určitě jste si jich již mnohokrát všimli. Na autobusových zastávkách, vlakových čekárnách, u popelnic, v odlehlých uličkách, při procházce se psem parkem a na mnoha dalších méně či více viditelných místech. Bezdomovci jsou zkrátka mezi námi, ať se nám to líbí nebo ne. Existuje funkční pomoc těmto lidem a chtějí bezdomovci vlastně naší pomocnou ruku?

zvětšit

Foto: Stock.xchng - Ilustrační foto

Důvod, proč se stane člověk bezdomovcem, je zpravidla velice prostý. Na samém počátku to jsou většinou finanční problémy, které dotyčného člověka dříve nebo později nekompromisně převálcují, což má za následek i rodinnou krizi. Manželka stále více tlačí na manžela ohledně nesplacených půjček, životních nákladů na bydlení, jídla, dítěte a co na to samotný manžel? Pomalu a jistě začíná rezignovat. Pakliže se k tomu ještě přidá alkohol, cesta k životu na ulici je více než blízko.

Jistě, že ne každý se nechá tak lehce zlomit a na ulici nakonec skončí, nicméně jsou mezi námi méně odolní jedinci, kteří svůj boj vzdávají velice snadno a rychle, byť se nám ostatním mohou jejich důvody zdát poměrně snadno řešitelné. Výše zmíněné důvody, proč se člověk stane bezdomovcem, mohou hrát klíčovou roli v tom, zda-li dotyčný skončí pod mostem a nebo svůj osud chytí pevně do svých rukou.

Některé případy bezdomovců jdou ještě dále. Například až do samotného dětství. Představme si modelovou situaci v mladém mileneckém páru. Studenty, kteří samy stále nemají jasno o své budoucnosti. Jednoho dne zjistí, že někde udělali chybu a slečna je těhotná. V tento moment její přítel otáčí o 180 stupňů a slečnu opouští. Ona sama nyní zmatená bez pomoci neví, co bude dělat. Nakonec ale dítě přivede šťastně k životu, bohužel ho ale velice brzy po narození odloží a dítě vyrůstá bez rodiny.

Po několika letech strávených v dětském domově se z dítěte pomalu a jistě stává nepříliš přizpůsobivý jedinec pro společnost. Zanedbává školní docházku, více než za školní lavicí tráví svůj čas na ulici a páchá trestnou činnost. Dříve nebo později končí v nápravném zařízení, které z něj v žádném případě neudělá lepšího člověka, ale dodá mu nové zkušenosti a tipy pro jeho dosavadní styl života. A tak jde život dál.

Časem se přidávají drogy a alkohol. Z milého dítěte s andělským výrazem v obličeji se stává troska, která pravidelně každý den obchází kontejnery u obchodních center, přespává přikrytý kartónovou krabicí pod mostem na R10 a svůj život odpíská jako nepovedený fotbalový zápas.

V posledních měsících také narůstá počet bezdomovců v našem městě, a to z důvodů propouštění zahraničních agenturních pracovníků z automobilové výroby. Na vině je pochopitelně hospodářská krize, díky které bylo vedení továrny nuceno eliminovat stavy svých zaměstnanců. Mnoho zahraničních pracovníků již odcestovalo zpět do svých zemí, někteří zde však zůstali a dříve nebo později skončili na ulici z důvodu neschopnosti splácet měsíční nájem v ubytovně.

Nyní si položme otázku. Existuje skutečně funkční a konstruktivní pomoc těmto lidem? A kdy s touto pomocí začít? Jistě, jak již bylo zmíněno, ne všichni bezdomovci mají za sebou stejný příběh, ale jednu věc mají společnou. Všichni žijí svůj příběh na ulici. Toto téma je velice kontroverzní a mnoho lidí jej nechtějí řešit a už vůbec o něm slyšet. Řeknou si, oni se do této situace vlastní vinou dostali, tak ať si z ní opět samy pomohou. Jistě, v tomto názoru je cítit určitá logika, ale zamyslel se někdo nad tím, že tito lidé mohou mít totálně narušenou psychiku a sebevědomí?

A v tomto okamžiku by měl přijít v lepším případě magistrát města Mladá Boleslav, popřípadě jiná organizace, která by těmto lidem pomohla vrátit se zpět do běžného života tak, že jim nabídne práci. A magistrát také reaguje. Nabízí bezdomovcům práci ve spolupráci se společností Compaq. Již v minulosti se vyjádřil na toto téma primátor města Mladá Boleslav Raduan Nwelati. Ve spojitosti se strojovým čištěním chodníků podle něj můžou právě bezdomovci zabezpečit úklid ulic v mnohem lepší kvalitě.

Bezdomovci tak dostávají opět šanci dostat se zpět do běžného života. Díky uklízení si vydělají peníze, které jim pomohou zaplatit ubytovnu a pozvednout jejich narušené sebevědomí. Pak již záleží pouze na nich, jakým způsobem se bude jejich osobní příběh vyvíjet.

Bezdomovci z našich ulic nezmizí pravděpodobně nikdy. Proto nehledejme způsob, jak je z našich ulic vymítit, ale hledejme řešení, funkční mechanismus, který zde bude fungovat a pomůže těmto lidem k návratu do běžného života, který žijeme my všichni ostatní. Nikdo z nás si nemůže být jistý tím, zda-li v budoucnosti to nebude právě ta naše hrana, která začne hlasitě zvonit.